.

Červenec 2012

Poděkovácí papír za Tatua s těma klikacíma ikonama:

31. července 2012 v 19:21 | Verča |  Gorila Tatu

Děkuji všem,kteří jsou napsaní na poděkovacím papíře!
Všichni se zapsali na tomto odkazu - http://blogovsechzvirat.blog.cz/1207/r-i-p-tatu .
Kdo se dále zapíše nemusí se bát bude mít taky poděkovací list,ale s novými jmény,ale musí se zase hodně nových zapsat.Smějící se

Prosím dejte si to všichni na svůj blog!

Matka zemřelého samečka Tatua je znovu březí!

31. července 2012 v 14:37 | Verča |  Gorila Tatu

Jak jsem včera psala v článku jménem Samice Kijivu a sameček Richard.Článek byl o Tatuovi a jeho sourozencích a různých zajímavostech.Nakonci článku jsem napsala kdoví jestli matka Kijivu nebude znovu mít mládě.Odkaz na včerejší můj článek je zde-http://blogovsechzvirat.blog.cz/1207/samice-kijivu-a-samecek-richard.Tak dnes se objevil článek že Kijivu bude mít nové mládě je totiž březí.Mládě by se mělo podle přepokladu mělo dostat na svět na sklonku tohoto roku.Sestra od Tatua Moja pořád ještě není březí a to musela odjet z pražské ZOO aby se rozmnožila kvapem do Španělska.Nedaří se Moji za to její matce Kijive se daří moc dobře.Kijiva už je počtvrté řade březí už porodila tři mládata samici Moji,samce Tatua a samce Kiburiho.

Tetičky Moji,zemřelého Tatua a Kiburiho - Shinda a Kamba pořád ještě nejsou břeží ještě se nedočkali čekání svých mládat.Tetička Shinda ještě nikdy za svůj život nečekala mládě.Za to tetička Kamba ano ale pouze jednou a mládě jí hned po porodu zemřelo dne 11.dubna 2007.





Samice Kijivu a sameček Richard:

30. července 2012 v 16:53 | Verča |  Gorila Tatu
Samice Kijivu a sameček Richard spolu a skupinou v pražské ZOO.A narodili se jim 3 mládata.

13. prosince 2004 se jim a narodilo první mládě,samička Moja.
Je první mládě gorily nížinné narozené v zajetí v České republice.
Slovo "Moja" znamená "první", respektive "jedna" ("jednička") což reflektuje pořadí mláďat ve skupině.Ve svahilštině se vyslovuje se modʒa, ale u nás se vžila v souvislosti s jejím jménem výslovnost Moja.
Chov goril v lidské péči je koordinován v rámci Evropského záchovného programu. Koordinátor chovu sleduje pohyb jednotlivých zvířat a rozhoduje o jejich přesunu tak, aby bylo zajištěno optimální složení chovných skupin bez nebezpečí příliš blízkých příbuzenských vztahů a z toho vyplývajících genetických vad.
Z těchto důvodů musela Moja v době dospívání (mezi 6.-10. rokem) ze skupiny odejít.

Moja byla během svého života v ZOO dvakrát ohrožena - jednou přímo, podruhé nepřímo:
1)Pád do vodního příkopu
Ráno 29. srpna 2006 přišel Marek Ždánský - vedoucí chovu goril - shodou okolností o hodinu dříve, než obvykle a krátce po příchodu k pavilonu uviděl Moju asi metr od břehu v nánosu řas plovoucích na hladině vodní nádrže. Koukala jí jen záda a hlava byla pod hladinou.
Jak k tomu došlo, nikdo neví, nikdo to neviděl. Nejpravděpodobnější je, že Moja dováděla, ztratila rovnováhu a spadla do vody. Lidoopi nedovedou plavat a jestli se Moja lekla nebo se nadechla trochy vody, nedokázala se dostat na břeh, i když je směrem do výběhu pozvolný a travnatý. Dospělá zvířata zjevně pochopila, že se děje něco nepatřičného, ale určitě si nedokázala vědomě dát dohromady skutečnost, že Moje hrozí utopení - nikdy se s podobnou zkušeností nesetkala.
Ošetřovatel tedy bez váhání skočil do příkopu a plaval k Moje. Když ji zvedl z vody, měla vytřeštěné, i když trochu nepřítomné oči, ale hýbala se. Vylezl pomalu na břeh k okolo sedícím samicím. Položil Moju na zem a párkrát ji plácl. Vyplivla vodu, začala se hýbat a najednou vystrašeně zakřičela. Ostatní gorily ale naštěstí dál seděly, dokonce ani zlostně nemručely. Ošetřovatel pak natáhl ruce s křičící Mojou ke Kambě, která si ji od něho klidně vzala a položila si ji na záda a sledovala, co se bude dít dál. Mezitím ošetřovatelova kolegyně zdvihla padací dveře do ložnic v naději, že se tam gorily vydají na snídani, jak jsou zvyklé. Ty se skutečně pomalu zvedly a majestátně, bez sebemenšího náznaku nenávisti, se odebraly do krytého prostoru.
O chvíli později seděla Moja na Kambě a tvářila se, jako by se nic nestalo.

2)Nebezpečná jablka
10. července 2007 objevil Marek Ždánský ve venkovním výběhu pět jablek, v nichž byly zapíchány hřebíky. Hřebíky byly do jablek zcela zapuštěny, gorily by si jich tedy jen stěží mohly všimnout. V případě požití takto kontaminovaných jablek by v lepším případě došlo ke zranění ústní dutiny, v horším pak k poranění střev a následné smrti.
Na základě této události vedení zoologické zahrady přistoupilo k opatřením, která by měla podobným případům příště zamezit. Také štáb Odhalení upravil kamerový systém tak, aby nepřetržitě sledoval zvláště tyto lehce dostupné prostory pro návštěvníky.

Samec Richard měl mít mládě i s Kambou ale po komplikovaném porodu samice Kamba porodila mrtvé samčí mládě stalo se to 11. dubna 2007.Takže druhého mláděte se pražská ZOO nedočkala.Samčí mládě by bylo druhé odchované gorilí mládě v Česku.Kdyby byl zdraví a žil by dodnes.Místo toho druhé odchované gorilí mládě v Česku se stal Tatu který se narodil jako třetí a o 24 dní později než Richardovi a Kambě zemřel po komplikacím jejich samčí mládě.

30. května 2007 se jim narodilo druhé mládě,samec Tatu.
Byl druhé odchované gorilí mládě v Česku.
Jeden z významů jména Tatu ve svahilštině je "třetí", což reflektuje pořadí mláďat ve skupině (několik týdnu před narozením Tatu,mládě gorily Kamby uhynulo při porodu).Proto jméno vybrané jako "třetí" a ne "druhé".
Vě věku dvou měsícu zažil Tatu nebezpečnou událost kdy jeho matka onemocněla silnou infekcí a přestala ho kojit.
Tudiž mu hrozilo odnatení od skupiny a mohl být uměle vyživován.
Naštěští se situace vyřesila pomocí goril a veterinářů pražské ZOO takže byl normálně vychován ve skupině.
Tatu tragicky zahynul při hře s lanem na kterém se oběsil ráno 27. července 2012.

24. dubna 2010 se jim narodilo jejich třetí mládě,samec Kiburi.
V překladu ze svahilštiny jeho jméno znamená hrdý.

Takže v momentální době Kijive a Richardovi zůstalo jenom jedno mládě a to Kiburi.
Kdoví jestli se jim nenarodí do budoucnosti další mládata?
Moja odjela pryč ze ZOO a Tatu se oběsil tragicky lanem.

Smrt Tatua sebrali méně smutněji než když náhle odešla Moja!
Ačkoliv to pro všechny gorily bylo bolestivé, vidět Tatuovu tragickou smrt ale pochopily, co se mu stalo. Větší paniku zažily ve chvíli, kdy se pryč stěhovala sestra od Tatua Moja (7). Ta pro ně zmizela zničehonic.Smrt je součástí jejich života, a tak zatímco Moja záhadně a nevysvětlitelně zmizela, Tatu před jejich očima odešel vlastně pro ně přirozeným způsobem.

Další členové skupiny:
Shinda a Kamba

Tragická smrt Tatua (†5): Ztrátu Moji nesly gorily hůř! Svíčky do zoo nenoste, je to zakázáno...

30. července 2012 v 16:04 | Verča |  Gorila Tatu
Páteční smrt malého Tatua (†5), gorilátka z pražské zoo, zasáhla celou republiku, smutnou zprávu zmínily i přední světové deníky. Tatu se oběsil nešťastnou náhodou při hře na laně.

A lidé, kterým svými rošťárnami léta dělal radost, nezapomněli. Dokonce chtěli po tragédii k výběhu přinášet svíčky, což ale vzhledem k bezpečnostním pravidlům a spoustě dřeva a slámy v pavilonu není možné. "U výběhu je ale vzpomínková kniha, do které návštěvníci mohou psát nějaké svoje vzkazy," řekl Michal Šťastný z tiskového oddělení zoo. Soustrast Praze vyjádřily zahrady z celého světa, i z USA.

Také gorily se postupně vzpamatovávají z šoku. "Na počátku působily vyděšeně, zmateně, ztraceně, stejně jako my nechápaly, jak se to mohlo stát. Chovatele velmi překvapilo, že se ta situace poměrně rychle stabilizovala a gorily začaly fungovat takřka normálně," řekl Aha!.

Vysvětlení je nasnadě: ačkoliv to pro ně bylo bolestivé, gorily viděly Tatuovu smrt a pochopily, co se mu stalo. Větší paniku prý zažily ve chvíli, kdy se pryč stěhovala sestra od Tatua Moja (7). Ta pro ně zmizela zničehonic. "Teď prožily obrovský stres během nehody, ale vracejí se zpátky. Ony nemají jako my potřeby ohlížet se zpátky," prozradil kurátor chovu savců Pavel Brandl.

Zdroj:Ahaonline.cz

Gorilí samec Tatu poslouží vědě. Poputuje do Národního muzea

30. července 2012 v 15:53 | Verča |  Gorila Tatu
Gorilí samec Tatu, který nešťastnou náhodou zahynul v pražské zoo, zamíří do Národního muzea. Po smrti tak poslouží vědeckým účelům. Zda ho ale vědci vystaví veřejnosti jako exponát, zatím není jasné. Muzeum už totiž jednu gorilu má a preparace je značně nákladná.

Pětiletý gorilí samec Tatu se v pátek ráno v nepřítomnosti ošetřovatelů uškrtil na laně. Zpráva zasáhla nejen pracovníky zoo, ale i řadu lidé, kteří expozici goril pravidelně navštěvují. A co bude s jeho tělem dál? Pohřeb nepřipadá v úvahu, český zákon ho totiž neumožňuje.

"V případě úhynu jakéhokoliv zvířete v zoologické zahradě neumožňují české zákony nic jiného než to, že tělo skončí v kafilérii. Druhou možností pak je, že ten kadáver poslouží k vědeckým účelům," vysvětlil Michal Šťastný z tiskového oddělení pražské zoologické zahrady.

Tatu poputuje do Národního muzea
Zoo dlouho neváhala a zvolila variantu druhou. "Tatu poputuje do Národního muzea, které o něj samo projevilo zájem," řekl mluvčí. Podle něj se tak děje u většiny zajímavých druhů zvířat. Vědci tak díky zoo mohou získat další důležité poznatky pro výzkum. "Cesta do muzea je tak jednou z dalších poslání zoologické zahrady," doplnil Šťastný.

V expozici Národního muzea už můžeme spatřit vypreparovanou žirafu Lenku či ledního medvěda Alíka, oba pocházejí právě ze zoo v pražské Tróji. Zda je ale doplní gorilí samec Tatu, není jasné. "Jestli budou Tatua preparovat nebo ne, to my v zoo netušíme a nemůžeme do toho zasahovat," dodal mluvčí.

Ani v Národním muzeu zatím nemají jasno. "O exponát jsme projevili zájem, ale co s ním bude dál, je zatím v jednání," sdělila serveru Lidovky.cz Ivana Havlíková z tiskového oddělení Národního muzea. Muzeum už totiž jednu vycpanou gorilu má, otázkou je, v jakém je stavu. Také samotná preparace je dosti nákladná, pohybuje se v řádech desítek tisíc korun a nejspíš by se na ni museli sehnat sponzoři.

Život v zoo se vrátil do normálu
A jak vypadal uplynulý víkend v pražské zoo? Lidé do zoo přišli, ale návštěvnost nebyla podle mluvčího nikterak výjimečná. Pracovníci zahrady už v pátek umístili do areálu vzpomínkovou knihu, která se postupně plní vzkazy.

Také v pavilonu goril se život vrací do normálu. Pro gorily je totiž setkání se smrtí přirozená věc a pro ně gorilí mládě odešlo prakticky přirozenou cestou. Loučení s Mojou pro ně bylo podle odborníků daleko těžší.

"Je docela dobře možné, že gorily pochopily, co se stalo. Ta nehoda se odehrála před jejich očima. I když žijí už několik generací v lidské péči, jejich schopnost uvažovat a vnímat svět se nezměnila. Smrt je součástí jejich života, a tak zatímco Moja záhadně a nevysvětlitelně zmizela, Tatu před jejich očima odešel vlastně pro ně přirozeným způsobem." zhodnotil situaci kurátor Pavel Brandl.

Zdroj:Relax.lidovky.cz